Nejvyšší správní soud
    
 

Kompetence Ministerstva zdravotnictví se vyhlášením nouzového stavu nemění, správní soudy musí v zájmu zachování rovnosti stran v řízení umožnit žalobcům reagovat na změny v napadených opatřeních

Nejvyšší správní soud dnes zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla v loňském roce zrušena čtyři mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví a zakazující volný pohyb osob a maloobchodní prodej a služby. Podle městského soudu nebylo v době nouzového stavu vyhlášeného vládou přijetí takových opatření v kompetenci Ministerstva zdravotnictví. Proti rozsudku městského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl, ačkoliv dal ministerstvu za pravdu jen v jednom z šesti bodů jeho obsáhlé kasační stížnosti.

Vedle jiných mimořádných opatření vydalo Ministerstvo zdravotnictví v období od 23. 3. do 17. 4. 2020 postupně celkem sedm opatření, kterými zakazovalo či omezovalo maloobchodní prodej různého zboží a poskytování některých služeb v provozovnách, a pět opatření o omezení volného pohybu osob. K návrhu právníka JUDr. Ondřeje Dostála městský soud zrušil ta z napadených opatření, která byla v době jeho rozhodnutí ještě platná, v ostatních případech návrh odmítl. Během řízení městský soud v reakci na průběžné vydávání nových opatření ze strany ministerstva a rušení opatření předchozích poučil navrhovatele o možnosti „aktualizovat“ podaný návrh a následně provedenou změnu připustil.

Ministerstvo zdravotnictví napadlo jak výsledek přezkumu svých opatření, tak průběh řízení před městským soudem. Soud podle ministerstva v řízení nepřípustně zvýhodnil navrhovatele, porušil práva ministerstva a své závěry dostatečně neodůvodnil.

Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou žádnou z námitek vůči postupu městského soudu. Zejména zdůraznil, že za situace, kdy ministerstvo průběžně měnilo napadená opatření, bylo úkolem soudu umožnit navrhovateli na tyto změny reagovat a o této možnosti jej poučit. „Procesní rovnost účastníků není formální kategorií, musí být reálná.“, dodává k odůvodnění rozsudku předseda senátu Filip Dienstbier. Ministerstvo také mělo být schopno svá opatření před soudem obhájit i ve lhůtách, které mu soud stanovil s ohledem na naléhavost situace. Nejvyšší správní soud rovněž přisvědčil městskému soudu, že bylo na místě zrušit i ta z napadených ministerských opatření, která v době soudního přezkumu sice již nevyvolávala právní účinky, ale byla stále platná.

Před Nejvyšším správním soudem však neobstál právní názor městského soudu, že v době vyhlášení nouzového stavu je působnost ministerstva podle zákona o ochraně veřejného zdraví oproti „běžné“ situaci omezena a opatření představující rozsáhlejší omezení práv může vydávat pouze vláda prostřednictvím krizových opatření. Pro tento závěr o „přepnutí“ kompetencí však Nejvyšší správní soud neshledal oporu v platném právu. „Nic takového neplyne z textu zákona a nelze to dovodit ani jeho rozumným výkladem. Právě v době krizových stavů, kdy je důležité, aby všechny orgány efektivně plnily své úkoly, je nežádoucí, aby docházelo k pochybnostem. Pravomoci, svěřené vládě pro zvládnutí příčiny nouzového stavu představují ve vztahu k běžným pravomocem ostatních orgánů jakousi ,nadstavbu‘ pro úkoly, na něž tyto běžné pravomoci nepostačují“, vysvětluje předseda senátu Dienstbier.

Nejvyšší správní soud jako kasační soud nemohl sám posoudit stěžejní otázku zákonnosti napadených opatření, vymezil však hlediska, podle nichž mají soudy opatření vydaná s odkazem na § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví napříště posuzovat. Bez ohledu na skutečnost, zda je zrovna vyhlášen nouzový stav či nikoliv, je nutno podle konkrétního obsahu přijatých opatření posoudit, zda taková opatření spadají do zákonného zmocnění Ministerstva zdravotnictví nebo ne. Přitom je třeba jednotlivě posuzovat zákonnost a také přiměřenost konkrétně stanovených zákazů, příkazů a omezení.

Řízení tak bude pokračovat před Městským soudem v Praze, i když v omezeném rozsahu, neboť ministerstvo již v den vyhlášení rozsudku městského soudu poslední z přezkoumávaných opatření opět zrušilo. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou však závazné i pro přezkoumávání dalších opatření Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, budou-li opět vydávána. S tím počítá i aktuální návrh tzv. pandemického zákona, projednávaného Parlamentem České republiky.

Informace k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2021, ve věci sp. zn. 6 As 114/2020; celé rozhodnutí je na www.nssoud.cz, odkaz Rozhodnutí správních soudů.

Poslední aktualizace: 26.2.2021

Aktuality

OPATŘENÍ PŘEDSEDY SENÁTU PROTI PŘEPLNĚNOSTI JEDNACÍ SÍNĚ

V zájmu zabezpečení důstojného průběhu ústního jednání ve věci navrhovatelů: a) Nezávislé Odbory Teva Czech Industries, b) Dagmar Bílá, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Teva Czech Industries s.r.o., ve věci sp. zn. 8 Ao 1/2021, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 5. 3. 2021, čj. MZDR 47828/2020-17/MIN/KAN, konané u Nejvyššího správního soudu dne 14. 4. 2021 od 10:00 hod, vydává předseda senátu toto opatření proti přeplněnosti jednací síně:

JEDNÁNÍ SOUDU
Zdravotnictví a hygiena
Sp. zn.:  8 Ao 1/2021
Datum jednání:  14.04.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 1/2021
Datum jednání:  21.04.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 5/2020
Datum jednání:  06.05.2021


Sbírka rozhodnutí NSS