Nejvyšší správní soud
    
 

Pravidla pro změnu pohlaví nejsou protiústavní, míní Nejvyšší správní soud

Česká právní úprava změny pohlaví je ústavně konformní, míní Nejvyšší správní soud. Poskytuje přiměřené prostředky jak toho dosáhnout, byť nikoli bez rizik a útrap. Po těch, co chtějí změnit „matrikové pohlaví“, zakódované v rodném čísle, z mužského na ženské, lze spravedlivě požadovat, aby podstoupili operaci, která jim znemožní zplodit svými mužskými pohlavními orgány dítě. Nejvyšší správní soud se postavil proti názorům vysloveným některými evropskými soudy, v první řadě Evropským soudem pro lidská práva (ESLP), ale též německým Spolkovým ústavním soudem. Výjimečně odmítl judikaturu ESLP (konkrétně rozsudek ze dne 6. 4. 2017 ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii, stížnosti č. 79885/12, 52471/13 a 52596/13, dále „Garçon“) následovat, jakkoli obecně vytváří závazný nepodkročitelný standard ochrany základních práv jednotlivce.

Nejvyšší správní soud posuzoval případ člověka, jenž se narodil do mužského těla, subjektivně se však nehlásí ani k mužskému, ani k ženskému pohlaví a pouze v případě nezbytí by se klonil z těchto variant k pohlaví ženskému. Požadoval proto změnu rodného čísla z mužského na nejlépe neutrální, a pokud ne, aspoň na ženské. Ministerstvo vnitra změnu rodného čísla odmítlo provést, jelikož žadatel nepodstoupil změnu pohlaví – nepodstoupil příslušný zákonem předvídaný chirurgický zákrok spočívající spojený zejména se znemožněním reprodukční funkce a přeměnou pohlavních orgánů. Žadatel v odmítavém postoji ministerstva spatřoval nezákonný zásah a brojil proti němu u správního soudu (Městského soudu v Praze). Ten jeho žalobu zamítl. Shledal, že ministerstvo postupovalo v souladu s platnými zákony a že tyto zákony nejsou protiústavní. Právní názor Městského soudu v Praze stvrdil nyní i Nejvyšší správní soud.

Podle Nejvyššího správního soudu je v naší společenské realitě pohlaví zatím vnímáno jako něco „objektivního“, co jedince charakterizuje vcelku jednoznačně a pro vnějšího pozorovatele dobře určitelně. Nesoulad mezi pohlavím jednotlivce, jak se vnějšímu pozorovateli jeví, a pohlavím subjektivně pociťovaným dotyčným jednotlivcem jako pro něho patřičné (takové, s nímž se vnitřně ztotožňuje) je považován za anomálii, která může být řešena právním institutem změny pohlaví. I změna pohlaví však vychází z „objektivního“ pojetí právního pohlaví, které je binární (počet pohlaví je taxativně vymezen na dvě a každý jednotlivec musí být řazen k právě jednomu pohlaví) a je určeno podle pohlaví biologického. Právní institut změny pohlaví je pojímán jako ucelený postup zahrnující určité povinně předepsané úkony, které mají vést k zachování binarity pohlaví (byť pouze formou nápodoby charakteristických znaků nového pohlaví a odstranění znaků pohlaví opouštěného). Stručně shrnuto, společnost si svou zákonnou úpravou pečlivě „hlídá“, aby ve věcech pohlaví byl právní pořádek. Důvodem je nepochybně to, že rozlišování podle pohlaví přikládá (zatím) velký společenský význam.

„V podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí, ’přirozené’ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou ESLP či německého Spolkového ústavního soudu,“ uvedl soudce zpravodaj Karel Šimka.

Pro jednotlivce může být nepochybně tíživé učinit volbu mezi dvěma řešeními, s nimiž bude v obou případech nespokojen – a sice mezi setrváním u právního pohlaví, s nímž se subjektivně neztotožňuje, za cenu zachování si pohlavních orgánů tohoto jím subjektivně odmítaného pohlaví, jež si nechce nechat odstranit, anebo přechodem k právnímu pohlaví, s nímž se ztotožňuje, za cenu podstoupení lékařských zákroků, které mohou být rizikové a zásadně (a většinou nevratně) změní fyzickou podobu a podstatu jeho těla. Stejně tak může být pro jednotlivce s určitým psychickým nastavením složité být „úředně“ řazen k určitému ze dvou jedině právně přípustných pohlaví, třebaže se dotyčný cítí příslušet k pohlaví jinému, třetímu, případně nepociťuje příslušnost k žádnému pohlaví.

Nejvyšší správní soud však na rozdíl od ESLP či německého Spolkového ústavního soudu má za to, že základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě „objektivně“ a nepřipustit ani ve výše popsaných jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla. Vnímat takto právní pohlaví je třeba proto, že jím je vytvořen a udržován rámec toho, co je žádoucí a co bývá statisticky vzato normální (soulad mezi pohlavím biologickým a pohlavím subjektivně pociťovaným), a toho, co je nežádoucí a statisticky vzato je výjimkou z pravidla (rozpor mezi pohlavím biologickým a pohlavím subjektivně pociťovaným). Společnost může k tomu, co je statisticky vzato výjimkou, z hledisek normativních (morálních, právních, mírou společenské akceptace) přistupovat různě – výjimka může být žádoucí (například výjimečně vysoká inteligence či talent), neutrální (v evropském kontextu například zrzavé vlasy), nikoli nežádoucí sama o sobě, ale pociťovaná jako něco, co by se nemělo stát převažujícím vzorcem chování (například homosexualita, dobrovolná bezdětnost či právě jev rozhodný v nyní projednávaném případě, tedy nesoulad mezi biologickým a pociťovaným pohlavím), a konečně více či méně nepřijatelná, na niž společnost reaguje různou intenzitou jejího potlačování, od považování za nevhodnou přes morální odsuzování až po více či méně razantní potlačování právními prostředky.

Trváním na binaritě právního pohlaví a na přísných požadavcích na změnu pohlaví společnost vyjadřuje vůli setrvat na dosavadním normativním hodnocení nesouladu biologického a pociťovaného pohlaví. Tento jev je nyní vnímán jako něco, co nemůže být právem potlačováno (lze vycházet z toho, že tento stav těla a psychiky si ten, jenž se v něm nachází, dobrovolně nevybral a že jde o jeho „osud“). Mají být k dispozici východiska pro jeho řešení uspokojivým způsobem (změnou právního pohlaví jako pravidelného důsledku úpravy rozhodných znaků biologického pohlaví). Společnost však kvůli uvedenému jevu nehodlá rozvolnit pravidla, jež v mnoha ohledech určují její strukturu a fungování, tedy binaritu a „objektivitu“ právního pohlaví, posunem k pojetí subjektivnímu, neboť má v tuto chvíli za to, že zvýšení životního komfortu určitých jednotlivců, kterého by se tak mohlo dosáhnout, je příliš velkým rizikem v podobě hrozby zpochybnění základních parametrů dosavadního normativního řádu.

Nejvyšší správní soud dodal, že ani v nejmenším nevylučuje, že náhled společnosti na pojetí právního pohlaví se v běhu času promění, stejně jako se měnil na mnohé jiné otázky podobného typu (postavení žen, homosexualita, význam rasy, národnosti, náboženství a jiných „vrozených“ nebo více či méně volbou určených rysů, podle nichž lze jednotlivce rozlišovat). Má však za to, že není rolí vysokého soudu, aby změnu náhledu společnosti urychloval svojí judikaturou. Trend, jenž se projevil v názoru většiny soudců ESLP v kauze Garçon a který lze zjednodušeně popsat jako připuštění jistých rysů subjektivity pohlaví jako rozlišovacího kritéria, je zatím příliš čerstvý a nejednoznačný. V České republice je většinou společnosti i politické reprezentace vnímán jako podivný a je přijímán přinejmenším s rozpaky, ne-li vysloveně negativně. Zastánce nachází zejména v určitých kruzích zabývajících se ochranou lidských práv. To by samo o sobě nemuselo nic znamenat. Pro rozvoj doktríny i praxe lidských práv měly aktivní menšiny, které formulovaly názory, jež byly v dané době považovány za podivné a radikální, avšak nakonec se staly standardem (například sufražetky v boji za zrovnoprávnění žen), velmi často zásadní význam. Nejvyšší správní soud však neviděl prostor modifikovat svým rozhodnutím dosavadní zákonnou úpravu změny právního pohlaví, kterou považuje za výraz skutečné a legitimní společenské shody. Podobně jako před zhruba třemi roky uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ohledně manželství, ani Nejvyšší správní soud nevidí důvod, proč by měl svým rozhodnutím přispívat k erozi binárního a „objektivního“ pojetí právního pohlaví.

Plný text rozsudku ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 2 As 199/2018, je dostupný zde.

 

 

Poslední aktualizace: 11.7.2019

Aktuality

Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci uložení zákazu plnění smlouvy o provozu elektronického mýtného

Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci uložení zákazu plnění smlouvy o provozu elektronického mýtného, která byla uzavřena dne 20. 9. 2018 mezi Ministerstvem dopravy jako zadavatelem a společnostmi CzechToll s.r.o. a SkyToll s.r.o.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost státních zástupců
Sp. zn.:  12 Ksz 6/2019
Datum jednání:  18.12.2019
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  16 Kss 3/2019
Datum jednání:  15.01.2020
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  11 Kss 5/2019
Datum jednání:  20.01.2020


Sbírka rozhodnutí NSS