Nejvyšší správní soud
    
 

Žadatel o povolení provozovat letiště musí prokázat právní vztah k celému letišti, i když vlastní nadpoloviční většinu jeho plochy

Nejvyšší správní soud dnes vyhověl kasačním stížnostem Ministerstva dopravy a společnosti Letiště Příbram s. r. o., zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení byla žaloba proti rozhodnutím Ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví, jimiž byla zamítnuta žádost společnosti AIR STATION s. r. o. o vydání povolení provozovat letiště Dlouhá Lhota u Příbrami.

Na rozdíl od Městského soudu v Praze dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že i vlastník nadpoloviční většiny letištních pozemků, žádá-li o povolení provozovat letiště, musí doložit, že je vlastníkem letiště, že má jiný právní vztah k letišti, či souhlas vlastníka letiště s jeho provozováním ve smyslu § 30 odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví.

Přednostní právo na vydání povolení podle § 27 odst. 3 zákona o civilním letectví svědčí většinovému vlastníku letištních pozemků vůči stávajícímu provozovateli letiště či jinému žadateli, nezbavuje ho však povinnosti osvědčit právní vztah k letišti.“, poznamenal předseda senátu Tomáš Langášek.

Žalobkyně a zároveň žadatelka o povolení provozovat letiště, společnost AIR STATION s. r. o., sice vlastní více než polovinu výměry pozemků tvořících tohoto letiště, neprokázala však právní vztah k letišti jako celku. Letiště přitom není tvořeno jen pozemky, ale i leteckými stavbami a dalším zařízením letiště. Závěr městského soudu, že měl Úřad pro civilní letectví povolení provozovat letiště společnosti AIR STATION s. r. o. vydat, i když právní vztah k letišti neosvědčila, proto nebyl správný.

Naopak v otázce okamžiku, kdy má vlastník nadpoloviční většiny výměry letištních pozemků, nahradí-li dosavadního provozovatele letiště, vypořádat nároky tohoto provozovatele na náhradu investic vynaložených v souvislosti s letištěm, se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze.  Úřad pro civilní letectví nebyl oprávněn podmiňovat vydání povolení provozovat letiště doložením dohody o vypořádání žalobkyně se společností Letiště Příbram s. r. o. (provozovatelem letiště). Nárok původního provozovatele je nárokem soukromoprávním, který vzniká přímo ze zákona v okamžiku „přechodu“ povolení z původního provozovatele na nového – vlastníka nadpoloviční většiny výměry letištních pozemků.

Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 219/2017, celé zde.

 

Poslední aktualizace: 15.12.2017

Aktuality

NSS předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku týkající se souběhů výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti a ředitele této společnosti jako zaměstnance

Nejvyšší správní soud se Soudního dvora dotázal, zda je v souladu s právem EU, pokud ředitel obchodní společnosti není považován za „zaměstnance“ pro účely uspokojení mzdových nároků dle směrnice 2008/94/ES jen z toho důvodu, že ředitel jako zaměstnanec je současně členem statutárního orgánu téže obchodní společnosti.

JEDNÁNÍ SOUDU
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost exekutorů
Sp. zn.:  14 Kse 4/2020
Datum jednání:  10.03.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 6/2020
Datum jednání:  11.03.2021
Kárná odpovědnost - Kárná odpovědnost soudců
Sp. zn.:  13 Kss 7/2020
Datum jednání:  11.03.2021


Sbírka rozhodnutí NSS