Oplatky v obalu, kterému dominovalo vyobrazení obecně známých karlovarských památek, mohly mást spotřebitele.

V projednávané věci byl spor o to, zda stěžovatelem vyráběné lázeňské oplatky porušují chráněné zeměpisné označení „Karlovarské oplatky“. Stěžovatel uváděl na trh lázeňské oplatky s názvem „Lázeňské oplatky“ či „Královské oplatky“ v obalu, jemuž dominovalo vyobrazení obecně známých karlovarských památek, Mlýnské kolonády nebo Tržní kolonády. Zároveň byly na obalu v pozadí vyjmenovávány jednotlivé karlovarské lázeňské prameny a na boční straně některých krabic byl uveden menším písmem text: „nechte se unést podmanivou vůní tradičních lázeňských oplatek z Karlových Varů (…)“, případně v záklopce některých byly vyjmenovány jednotlivé karlovarské prameny.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce výrobci oplatek vytkla, že byl použit obal, který mohl vyvolat mylný dojem o původu produktu, čímž došlo k porušení čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012, o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin. V roce 2017 zakázala uvádět tyto oplatky na trh a nařídila stažení oplatek z provozoven.

Krajský soud v Plzni žalobu výrobce oplatek zamítl a nyní Nejvyšší správní soud zamítl i jeho kasační stížnost. Sporným bylo, zda stěžovatel nabízí své oplatky v obalech, které svým zjevem v průměrném spotřebiteli evokují, že se jedná o „Karlovarské oplatky“, přestože parametry tohoto chráněného zeměpisného označení nesplňují. Kontrolované oplatky totiž nebyly vyrobeny v Karlových Varech (ale v Luhačovicích) a při jejich výrobě nebyla použita vřídelní voda. Přitom ale stěžovatelovy oplatky se svým vzhledem i způsobem podávání (včetně ohřívání) „Karlovarským oplatkám“ podobají.

Podle soudců kasačního soudu jakýkoliv údaj evokující město Karlovy Vary, který by byl uveden na obalu oplatek, by automaticky nemusel v průměrném spotřebiteli vyvolat domněnku, že produkt spadá pod chráněné zeměpisné označení „Karlovarské oplatky“.

V daném případě však souhrn všech skutečností vedl Nejvyšší správní soud k opačnému závěru.

„Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že nelze hodnotit jednotlivé prvky obalu odděleně, jelikož tvoří jeden celek, který stěžovatel prezentuje a spotřebitel vnímá. S ohledem na místní souvislosti bylo zcela reálné, že si průměrný spotřebitel vytvoří spojitost mezi místem distribuce a místem původu, k čemuž přispěly grafické prvky na obalu,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku NSS

Informace k rozsudku ve věci sp. zn. 2 As 339/2023 ze dne 5. 12. 2024. Celý rozsudek je zveřejněn na www.nssoud.cz.

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Na úřední desce soud vyhlašuje rozsudky vyvěšením úplného znění písemného vyhotovení, popřípadě vyvěšením zkráceného znění jen s těmi částmi odůvodnění, z nichž je zřejmé, jaký je právní názor soudu a jaké důvody k němu vedly, jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby (§ 49 odst. 12 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Vyhlašované rozsudky obsahují i osobní údaje účastníků a další osobní údaje a jsou na úřední desce vyvěšeny po dobu dvou týdnů. Vyvěšování rozsudků je prováděno dle nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 38/18. Rozhodnutí jsou poté přístupná v anonymizované podobě v sekci Rozhodovací činnost.